Jaro

Jednou jsem si  z dlouhé chvíle na přednášce z Ekologie začal veršovat. Než daná přednáška skončila, byla "básnička" hotova:-)

 

Jaro

Mrazík občas po ránu ještě trochu zebe,

jemně teplé sluníčko rozsvětluje nebe.

Ptáčci sborem ve větvích pějí zpěvy krásné,

síla zimy brzičko rozloučí se, zhasne !!!

 

Bílá chladná peřina, jež dlouho kryla zemi,

taje nyní před očima, do řek pod horami.

Tichý potok mezi lesy klidný věčně bývá,

v této době abnormálně ruce rozepíná.

 

Z smutné půdy pomaloučku první zeleň leze,

zelenají se palouky, obrůstají meze.

Krokus, orsej, prvosenka v zahrádkách se skvějí,

jak jim v zimě pode sněhem bylo, vyprávějí.

 

Přidala se sněženka k nim a s bledulí praví,

za rok, jestli zdravé budou, že se opět staví.

Lesy mláďaty se hemží, jež skákají kolem,

pobíhají po lučinách, brouzdají se polem.

 

Vzduch je protkán silicemi, stromy raší, voní,

větve se jim protahují, větší jsou než loni.

Malé děti po dvorečkách pobíhají spolu,

hrají babu, poskakují nahoru a dolů.

Tváře se jim červenají, větřík na ně vane,

vesele si prozpěvují: „ Jaro už tu máme !“